Skvělé odpoledne v Rokycanech s dětmi z dětského domova v Dolních Počernicích
Letos v červnu jsem se na jedné tiskové konferenci seznámil s Michalem Novotným - českým reprezentantem ve snowboardcrossu a hlavně iniciátorem aktivity, která nese název Fond sportovců Nadace Terezy Maxové. Tento Fond si vytyčil za cíl, věnovat se aktivnímu zapojování dětí z dětských domovů do sportovních aktivit. Sportovci do tohoto Fondu přispívají nejen částí peněz ze svých odměn za úspěchy, ze kterých jsou potom hrazeny náklady spojené se sportováním dětí, ale přispívají i svým vlastním uměním a časem, když se dětem přímo aktivně věnují a přiblíží jim právě ten jejich sport. Už když jsme si s Michalem o této aktivitě povídali, věděl jsem, že do toho chci jít taky. Konkrétně tím, že dětem z dětských domovů představím paragliding a svezu je na tandemovém padákovém kluzáku.
První pokus o uskutečnění paraglidingové akce pro děti z dětského domova v Dolních Počernicích se bohužel nepovedl. Děti přijeli v červnu až do Beskyd, kde probíhal štafetový závod Adrenalin Cup, po kterém jsem s dětmi chtěl slétnout z Lysé hory. Bohužel nám v našem smělém plánu zabránil silný vítr. Děti tak po pročekané sobotě odjely zklamané domu. Moc mě to tenkrát mrzelo, ale slíbil jsem jim, že si to vynahradíme. Pak přišly prázdniny a po nich září, během kterého jsme si konečně stanovili možný termín naší očekávané akce. A v sobotu 11. 10. 2008 jsem se skutečně setkali na letišti v Rokycanech, kde místní klub právě zavíral nebe.
Začátek létání se o něco zpozdil, protože letiště halila až do tří hodin odpoledne mlha, která by se dala krájet a už už to dokonce vypadalo, že snad znovu děti pojedou domů s prázdnou. Počasí si ale nakonec dalo říct (díky všem tam nahoře za pomoc!) a o půl čtvrté jsem odstartoval s prvním pasažérem k seznamovacímu paraglidingovému letu. Let trval necelých deset minut, ale myslím, že na seznámení to docela stačilo. A následovali další pasažéři. Na pomoc mi přispěchali i kamarádi piloti Štěpán Strýček, Tomáš Rýpar a Radek Novák s druhým tandemem, a tak nám to pěkně odsýpalo, díky kluci! Svezli jsme všechny děti a zkrátka nepřišly ani dvě tety vychovatelky a svezl se i strejda Pepa, se kterým jsme dokonce přistáli při souběžně probíhající soutěži v přesnosti přistání tak blízko středu terče, že jsme získali překvapivé třetí místo! Velké díky patří i Martinovi Bambáskovi z Roudnice nad Labem, za jeho vlekařské umění a Frantovi Salavovi z Jojo Wingu za zapůjčení navijáku. Díky chlapi!
Čas vyhrazený na létání rychle utekl, nikdo ale nepřišel zkrátka, letěli všichni, kteří o to měli zájem. Lídr místních paraglidistů Luděk Horák, nenápadný usměvavý to chlapík, navíc zajistil spoustu dárečků od Kooperativy, k těm jsme přidali pár časopisů, DVD s filmem Svět na ultralehkých křídlech, pár drobností od firmy Pegas, která nám také hodně pomohla (děkujeme!), a tak si děti za svůj výkon odvezli ještě tašku plnou milých drobností. Luďku, díky moc, to jsem nečekal!
Odpoledne v Rokycanech s skutečně vydařilo a já vím, že rozhodnutí zapojit se do aktivit Fondu sportovců bylo správné. Dělat radost druhým je skutečně povznášející pocit , o to víc, když jsou to lidé, kteří v životě zažili i o něco víc krušných chvilek než ostatní, a já se těším na další pokračování. Třeba už na jaře, kdy bychom chtěli uspořádat další, tentokrát i o něco větší akci, kde se svou troškou do mlýna přispěchají i další sportovci. A snad přijede i ta Tereza, kterou celé odpoledne marně vyhlížela většina přítomných dospělých pilotů. :)))
Ještě jednou děkuji všem, kteří pomohli!
Fotografie z této akce si můžete prohlédnout zde.